M.: Dobrý den, vážení klienti, přátelé…
A.: …ze SMARTERu zdraví Aleš Kabátek...
M: ... a Marek Tůma...
A.: Vítáme vás u prvního vydání SMARTER SPOTu. 
M.: Aleši, a co to vlastně ten  SMARTER SPOT bude? 
A.: Budou to „tři v jednom“. Bude to blog, podcast, ale i videokanál. Někdo si to přečte, někdo poslechne a někdo skoukne.
M.: Dobře, takže prostředek pro sdílení názorů, trendů a novinek s našimi klienty.
A.: Spíš pro „sdělení“ než pro „sdílení“.
M.: Není to jedno?
A.: Není, sdílení znamená, že klient to, co ty vysíláš, přijímá, chce se na tom spolupodílet.
M.: No... to my ale chceme, aby to přijal a podílel se.
A.: Jasně, ale náš záměr musí druhá strana vyslyšet.  Od „sdělení“ ke „sdílení“ je někdy dost daleko.
M.: Dobře, jak to tedy uděláme, aby naše sdělení měl někdo chuť sdílet?
A.: Musíme sdělovat něco, co je žhavé, co odpovídá na otázky, které si klient právě teď klade.
M.: A nesmí to být dlouhé. Na dlouhé řeči nemá nikdo čas.
A.: A druhá strana na to bude chtít reagovat a tím skutečně dojde na to tvé „sdílení“.
M.: Co máš pořád proti „sdílení“, všichni a všade to používají!
A.: Máš pravdu, patří to mezi hodně frekventovaná slova.
M.: No a co? Vždyť o to přeci jde, aby lidé vzájemně nasdíleli své názory, poznatky, zkušenosti, zážitky, nápady...
A.: To jo, ale bojím se, aby toho sdílení nebylo moc.
M.: To je ale trend, dnes se už nesdílí jen názory, zkušenosti, zážitky, ale také auta, kola, chaty, byty...
 A.: To je pravda a trochu mě to leká.
M.: Proč? Je to trend, který prosazuje hlavně generace narozená kolem milénia.
A.: No jo, ale já jsem generace, která prožila velkou část života v době, kdy nám říkali, že všechno je všech, skoro všechno bylo „sdílené“, údajně nám všem patřily fabriky, doly, pole, lesy... a asi navzdory tomu jsme se upínali k „nesdílenému“ k našim vlastním Jawám 250, Trabantům, Škodovkám, zahrádkám, bytům, k vlastním džínám, které jsme vystáli ve frontě před Tuzexem.
M.: Tak to zrovna „postmaterialistický“ postoj nebyl!
A.: To ne, ale zase to dnešní „sdílení“ skoro všeho se mi také nelíbí.
M.: No a co ti na tom vadí? Je to přeci docela sympatický odklon od potřeby všechno „vlastnit“!
A.: Asi narážíš na slavnou knihu  Ericha Fromma: „Mít nebo být“?
M.: Přesně tak, … „sdílení“ je spojeno s moderním „být“ a  „vlastnění“ se starým „mít“! Tak zpátky k tomu, proč tě to leká?
A.: Lidé dnes spoustu času věnují sdílení, sdílí banality typu „Adélka se nám pokakala, podívej se jak!“ přes fake news o tom, že Covid si vymyslely farmaceutické firmy aby vydělaly, až po seriozní věci. A lajkují… A sdílí a sdílí…
M.: A tobě se asi zdá, že to moc v té záplavě sdíleného nerozlišujeme! Je přeci tak jednoduché kliknout na „sdílet“ a označit všechny přátele.
A.: To taky, valí se to na nás a není čas na kritické utřídění toho, co sdílíme. Když nám dva nebo tři přátelé nasdílejí stejnou pitomost, máme tendenci to nekriticky přijmout. Přeci to sdílí všichni.
M.: To hodně závisí na tom, v jaké „bublině sdílečů“ jsme, co a s kým sdílíme.
A.: To je fakt. Ale bez ohledu na to mám strach, že místo abychom plnohodnotně a aktivně život prožili, si jej vzájemně nasdílíme. 
M.: A je velký rozdíl mezi reálným a nasdíleným životem?
A.: Já si myslím, že propastný. 
M.: A v čem? Vždyť nám to ušetří spoustu práce, nemusíme všechno sami prožít, hledat, vymýšlet, těžce se dostávát k informacím, které nás zajímají.
A.: To je fakt, to je ta pozitivní stránka, ale má to i odvrácenou stranu.
M.: Co konkrétně?
A.: Neustálé sdílení všeho možného nás ochuzuje: bere nám to čas a zabírá v našem mozku prostor pro generování vlastních myšlenek, názorů, nápadů, vlastních prožitků. 
M.: A právě proto je to možná příjemné, komfortní.
A.: Určitě je to pohodlné, ale současně to z nás snímá odpovědnost za utváření vlastního názoru, postoje, návrhu a může to snižovat naše úsilí, kreativitu.
M.: Ale může to působit i jako „brainstorming“, který naopak nápady generuje a inspiruje ke kreativitě.
A.: Teoreticky ano, ale... uvedu dva zážitky. Konečně jsem nedávno mohl na oběd do hospody. Pozoroval jsem tři lidi u vedlejšího stolu. Každý si cosi sdílel se svými „virtuálními“ skupinami a jen občas to okomentoval.  Zjevně dávali přednost tomu online sdílenému před osobní interakcí…   A je to už delší dobu, kdy jsem si na náměstí Sv. Marka v Benátkách všiml, jak moje partnerka se více než na autentický zážitek z úchvatného místa soustředí na focení, aby to potom mohla sdílet. Potřeba sdílet je někdy skoro nadřazena potřebě něco prožít.
M.: Jo, to někdy pozoruji u dětí, jsou spolu, ale každý sdílí na tabletu nebo ve smartphonu to své. A jen ragují na to, co právě nasdílely. Ale zase je to lepší než kdyby jen mlčely a tupě před sebe zíraly.
A.: Ano, k ospravedlnění špatné věci lze použít srovnání s ještě horší věcí. 
M.: Ty jsi prostě vůči sdílení zaujatý!
A.: Vůbec ne, jen bych rád abychom my našim klientům a přátelům sdělovali takové věci, které budou mít také chuť s námi „živě“, autenticky sdílet, diskutovat, rozvíjet při osobních jednáních, na workshopech a trénincích.
M.: A tak se vracíme k té otázce z úvodu naší debaty: co budeme našimi kanály sdělovat, aby to bylo sdílené?
A.: No, už jsme řekli, že to musí být stručné, krátké, zajímavé a užitečné, něco, co bude odpovídat na aktuální otázky, které si většina našich klientů pokládá. 
M.: Dobře, a které to jsou? Nemáme sice výsledky reperezentativního výzkumu, ale zkusme si tipnout na základě aktuálních jednání s našimi klienty. 
A.: Jo, začni!
M.: Hodně se nyní zajímají o proces návratu z home office, o to jak dát zase lidi dohromady a využít týmovou synergii, kterou online komunikace přeci jen poněkud omezovala. A jak to vidíš ty?
A.: Podobně. Bude to pro týmy změna a bude dobré se na ní připravit. A zájem je ještě o jednu věc: jak manažersky a podnikatelsky zvládnout situaci po Covidu, po ukončení kompenzačních programů, po době různých netradičních řešení. Ale i jak využít pozitivní zkušenost z Covidové doby. Prostě potřebujeme ve firmách novou vizi pro tuhle dobu a pro nastartování nových projektů a procesů.
M.: Hmm… tak tahle dvě témata se docela pěkně doplňují: první je zaměřené na „lidi“, druhé na „firemní vize, projekty a procesy“. 
A.: Tak co kdybychom Marku příští SMARTER SPOTy věnovali těmto dvěma otázkám?
M.: Jsem pro a protože lidé jsou na prvním místě, budeme se příště bavit o jejich návratu do firem. Jak dát zase lidi dohromady. Jak skloubit to, co jsme ve firemních týmech dělali před Covidem, s tím, co nám nyní některé standardy či stereotypy zbourá. Covid nám ukázal že to jde i jinak a efektivněji. Pojem „team building“ teď dostává nový, možná pravý význam.
A.: Bezva, napiště nám, přátelé,  vaše reakce a návrhy, co vám máme sdělovat, abyste to s námi chtěli sdílet!
M.: Těšíme se na vaše návrhy.